.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Na východním cípu Třeboňska

30. dubna 2017 v 23:11 | admin |  Výpravy ČR
Ani nezvykle chladné dny letošní druhé poloviny dubna nebrání broukům začít pěkně skotačit. Své antény dokonce vystrkují na světlo boží i někteří tesaříci, což mě pochopitelně těší. Přesvědčil jsem se o tom při výpravě za brouky do východního cípu Třeboňska.




První zastávku na dubnové výpravě za brouky jsem měl za Stráží nad Nežárkou. Skládka dříví u polní cesty sice neslibovala v chladném dni žádné entomologické orgie, ale aspoň letmá prohlídka stála za pokus.


Obr. 1 Lokalita

Nejdřív jsem se mrknul na solidní borový kmen. Chtěl jsem najít kozlíčka dazuli. A neoplynulo ani deset vteřin od chvíle, kdy jsem se nad kmenem sehnul, a mohl jsem slavit úspěch! Nezaměnitelně dlouhá tykadla hledaného kozlíčka trčela zpoza jedné švíry v borce - kozlíček Acanthocinus aedilis (Linnaeus, 1758) zkrátka neměl před mým zkušeným okem nejmenší šanci. Mám ho - šmejda maskovanýho!


Obr.2 Tykadla spolehlivě prozradí, že ve škvíře borky se skrývá kozlíček dazule...


Obr.3: ... stačí jen trochu zatáhnou a brouk je venku v celé své kráse!



Obr. 4. Sameček Acanthocinus aedilis (Linnaeus, 1758) s typicky plochým čelem (znakem všech kozlíčků).

S dazulí to mám totiž tak. Tohohle brouka přímo miluju. Je tak nenapodobitelný a tak excentrický, že ho prostě nemůžete mít neradi. Ale pamatuji si, že když jsem jako kluk začal brouky sbírat, celá léta mi tenhle brouk utíkal. Přitom se nejedná o žádnou vzácnost a v borových lesích je to všední týpek. Jenže já ho prostě "neuměl." Teprve po čase jsem přišel na jednoduchou věc: kozlíčka spolehlivě zradí právě jeho vousy. Není třeba očima pátrat na borové kůře po maskovaném broukovi - stejně je většinu dne někde zalezlý ve štěrbině. Ale stačí se zaměřit na místo, kde je borka nejsilnější (nejčastěji u paty stromu) a tam hledat trčící tykadla. Stačí jediný úspěšný nález a kozlíčka dostanete "do oka." Vybírejte si letos pořezané stromy, nebo čerstvé pařezy a nálezy dazulí se pro vás stanou všední záležitostí. Buď jak buď mě ale tenhle letošní první kousek velmi potěšil a tak jsem ho neuctivě "vytáhl za vousy" ze štěrbiny a využil k fotografování. Pózoval skvěle a jestli ještě neumřel, pózuje na své kládě u Stráže dodnes.


Obr. 5: Acanthocinus aedilis (Linnaeus, 1758)


Další prohlídka kmenů u polní cesty vyšla už naprázdno, ale stejně mě čekal ještě jeden objev. Upoutala mě pohozená dubová fošna se zbytkem odchlupující se kůry. Podíval jsem se pod kůru a rázem vypadlo několik tesaříčků. Ani nečekaly na mou reakci a hned se rozutekli po studené zemi do všech stran - chlad nechlad. Byl jsem doma - zpod kůry jsem právě vysvobodil exempláře nápadného tesaříka rudého Pyrrhydium sanguineum (Lin, 1758). Že jsem je předčasně dostal do chladného dne? Litovat jsem jich nemusel. Tento tesařík patří mezi časné jarní druhy a bezpečí svých komůrek by brouci stejně již brzy sami opustili. Já je tak dostal na boží svět jen o pár dní dříve, než vy vylezli on sami.


Obr. 6: Pyrrhydium sanguineum

Opustil jsem skládku dřeva a vydal se na nedaleký kopec Homolka, kde je krásná rezervace PR Fabián. Mám ta místa moc rád. A i když jsem zde neučinil žádné převratné objevy, doporučuji návštěvu rezervace každému, kdo má slabost pro zachovalé lesní celky. Důvodem ochrany zdejší rezervace je snaha a zachování smíšeného lesa podhorských dubových a acidofilních bučin rostoucích na skalnatých stráních kopců Homolka a Fabián. Celý porost je už dlouhá léta bezzásahový, nevede sem dokonce ani žádná lesní a už vůbec ne žádná turistická cesta. Pokud se ale o lese někdy říká, že je chrámem přírody, tak Fabián je chrámem přímo Svatovítským. Stačí jen postavit se pod pár starých buků, uvědomit si, že tady rostou nejmíň od dob Napoleona Bonaparte a člověkem prostě hned z celého místa nasákne spirit pokory a vděčnosti.


Obr. 8: PR Fabián


Obr. 9: PR Fabián

Leč dost filozofování, je třeba podívat se na malé šestinohé bratrstvo Z lokality je nahlášený krasec berlínský Dicera berolinensis (Herbst, 1779), stopy po něm jsem ale neobjevil. Nejvíce jsem natrefil na střevlíky vrásčité Chaetocarabus intricatus Linnaeus, 1761 a cestou z lokality pak na množství chrobáků Geotrupes ssp.





Obr. 9 a 10: Chaetocarabus intricatus Linnaeus, 1761


Cestou domů jsem se ještě zastavil v obci Lutová. Počasí se hodně pokazilo, teplota spadla k nějakým třem stupňům a na mezích a na květech už nebylo ani živáčka. Jen na silničce u hřbitova (jak stylové) jsem našel trosky rozjeté majky. Přikládám níže foto, pokud někdo dělá majčí faunistiku. A tímto drobet morbidním snímkem se loučím a těším se už na květen, kdy jaro vypukne - doufejme - již na plné kule! :-)



Obr. 11: Neznámá majka In memoriam (Lutová)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama