.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Za červnovými tesaříky do Novohradských hor

14. června 2015 v 21:42 | honza |  Výpravy ČR
Krásné a téměř tropické počasí v polovině června mě doslova vyhnalo na brouky. Cíl byl jasný - vzít kolo a dobýt okružní jízdou Novohradské hory, krásný a zachovaný kus přírody na jihu země - pro fajnšmekry faunistické čtverce 7353 a 7354. A jak to tak bývá, výsledek byl přesně dle Murphyho zákonů - co jsem čekal, že naleznu, v tom jsem utřel a naopak byl odměněn zajímavými úlovky, kterými mě Novohradské hory příjemně překvapily.





Vydal jsem na kole po svážnicích v kopcích kolem Pohoří na Šumavě. Kolo je v rozhlehlé lesnaté krajině ideálním prostředkem, který nejlépe vyhovoval mému požadavku za co nejkratší dobu navštívit co nejvíce míst. Hledal jsem totiž místa, kde bych mohl natrefit na vhodný biotyp pro tesaříka Tragosoma depsarium - tj.několik let staré paseky s částečně zastíněnými a částečně osluněnými pařezy, s podmáčeným podložím atd.. Taková místa nečekají rozhodně za každou druhou zatáčkou. Z mapy sice něco odhadnout lze, ale realta na místě samém bývá odlišná. Takže jsem osedlal bajk a vyrazil pln optimismu: celý boží den před sebou a to by bylo, aby se nějaké místo nenašlo!
Zkrátím to: nenašlo se.
Pasek hodně, ale při bližším ohledání na nich byly jen staré ztrouchnivělé pařezy, nebo naopak přemokřelé.. zkrátka nic "akorát". Nicméně na zklamání z nepolapitelné Tragosomy mi Novohradské hory nabídly pár hojivých náplastí.

Poprvé jsem se "zasekl" nedaleko obce Leopoldov, kde je skrytý lesní rybníček Uhlišťský rybník (na některých mapách zvaný Uhlířský). Květy okoličnatých roslitin byly plné malých tesaříků. Nejhojnějším byla Pidonia lurida (Fabricius, 1792) dále polokrový tesaříček Molorchus minor (Lin. 1767), skvrnitý Pachytodes cerambyciformis (Schrank, 1781) a pochopitelně řada zástupců rodu Stenurella. Příjemným překvapením bylo nalezení jednoho expempláře krásného horského druhu Judolia sexmaculata (Lin. 1758), kterého jsem ještě z této oblasti neměl.


Obr. 1 Uhlišťský rybník. lokalita řady tesaříčků



Obr.2. Tesařík Pidonia lurida (Fabricius 1792) byl dominantním druhem na lokalitě Uhlišťský rybník u Leopoldova (v pozadí i Molorchus minor Lin. 1758)


Obr. 3 Pachytodes cerambyciformis (Schrank, 1781) je hojným druhem všude v Novohradských horách


Pokračoval jsem po svážnici dále, občas jsem prozkoumával paseky podél cesty, které se mi líbily, občas jsem se zdržel na některém hezkém, osluněné lesním paloučku a setkání s tesaříky pomalu přibývalo. Na pařezech jsem našel filového tesaříka Callidium violaceum (Lin. 1758), na jedné skládce bukových větví lezl Phymatodes testaceus (LIn. 1758). Cestu jsem si sem tam zpestřil zastávkou u některého z mnoha horských potoků a zkrátka si užíval pěkného, téměř tropického dne.


Obr. 4. Novohradské hory - pohled z jedné z pasek pod vrcholem Vyhlídky na protilehlé PP Pivonické skály

Pak jsem zastavil v jedné zatáčce na nevelké, rychle zarůstající pasece. Přes cestu právě letěl velký tesařík a dosedl na nedaleké květy. Už podle tvaru letícího těla jsem si tipnul, že mám tu čest s ozdobným tesaříkem čtyřskvrnným Pachyta quadrimaculata (Lin, 1758). Byl to on, ale nedal mi šanci ho chytit. Jen jsem se přiblížil k místu jeho přistání, tak frnk! a zmizel někde v lese. Položil jsem tedy kolo do škarpy a šel si prohlédnout paseku, jestli nebudu mít štěstí na jiné brouky. A bylo zde živo! Na jedné trávě seděl nenápadný tesařík Dinoptera collaris (Lin. 1758), o kus dál lezl párek druhu Anastrangalia dubia (Scopoli, 1763). Chvíli jsem zamilované brouky pozoroval, ale i když byla samice ve vzácnější - celé černé formě, nechal jsem je pro tentokrát být, tyto tesaříky mám již z nedalého Žofína.


Obr. 5: Párek Anastrangalia dubia (Scopoli, 1763)

V bažince na kraji lesa jsem nalezl horské rákosníčky Plateumaris consimilis (Schrank 1789), kteří jsou v této oblasti poměrně hojným druhem. Jejich měděné krovky krásně zářily na poledním slunci. Pomalu jsem se ale vracel na místo, kde mi před okamžikem upláchla Pachyta quadrimaculata (Lin, 1758). A jak jsem se blížil, zajásal jsem. Nejenže Pachyta byla na svém místě, ale vedle ní seděl tesařík, kterého jsem zde vůbec nečekal: tesařík zelený, Lepturobosca virens (Lin. 1758)! Krásný, elegantní brouk jakoby poprášený zlatavým pylem a s nezaměnitelnými zelenými krovkami, se pokojně pásl na bílých okvětních lístcích. A nebyl sám, při bližším ohledání místa jsem blízko objevil ještě další dva jedince tohoto druhu. Měl jsem velkou radost, protože tesaříka zeleného jsem nejblíže zdejší lokalitě vídal až na louce u nádraží šumavského Černého Kříže (zde je tento druh hojný) a vůbec jsem netušil, že se s ním mohu potkat i v Novohradských horách. Doma se mi později potvrdilo, že Lepturoboscu virens (Lin. 1758) pro zdejší oblast neuvání ani Slámova faunistika. Takže, příjemný nález!


Obr. 6: Lepturobosca virens (Lin. 1758) neni z Novohradských hor běžně uváděna


Obr. 7: Lokalita druhů Lepturobosca virens (Lin. 1758) a Pachyta quadrimaculata (Lin, 1758) na úbočí hory Myslivna

Další zastávku jsem si udělal v místech bývalé osady Janovy Hutě pod Janským vrchem. Zde byly trochu jiné druhy než na předcházejících místech a dominoval drobný tesaříček Obrium brunneum (Fabricus 1792). Bylo ho zde plno a spolu s červeně zbarveným větším druhem Anastrangalia sanquinolenta (Lin. 1761) ovládali tito brouci dění na téměř všech kytkách.


Obr. 8: Obrium brunneum (Fabricus 1792)


Obr. 9: Anastrangalia sanquinolenta (Lin. 1761)

Bylo už pozdě odpoledne, když jsem přijel k Pohořskému potoku. Vybral jsem si jednu zátočinu, kde okolí vypadalo jako někde v kanadské divočině a vykoupal se. Bylo ukrutné vedro, přes třicet stupňů. Rostoucí mraky nad lesy a blížící se hřmění dávaly tušit, že má výprava se chýlí ke konci a jestli si nepospíším, bude mít dněšní den pro mě pěkně mokrou tečku. Proto jsem po koupačce sedl na kolo a vydal zpět k autu, které jsem měl v obci Leopoldov. Dojel jsem tam právě včas. Sotva jsem uklidil kolo do kufru, začal slejvák jako při potopě na konci světa. Ale od Novohradských hor jsem dostal ještě poslední pozdravení - na cestě u auta jsem chvilku před prvními kapkami našel mrtvého kozlíčka Monochamus sutor (Lin. 1758). Byl to zřejmě závdavek před letní sezónou, kdy tito kozlíčci opanují zdejší kraj.


Obr. 10: Pohořský potok


Obr. 11: Finále dnešní výpravy bylo hodně deštivé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Chybík Josef Chybík | E-mail | 19. června 2015 v 17:57 | Reagovat

Hezky píšete. Rád čtu Vaše články.

2 honza honza | 22. června 2015 v 15:12 | Reagovat

Josefa děkuji a budu se snažit i napříště :) honza

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama