.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Milostné trable entomologovy

29. května 2015 v 11:08 | honza |  Různé
Občas píši do regionálního Deníku fejetony. Někdy dokonce na zadané téma. Teď v květnu tomu bylo nejinak a já dostal z redakce pokyn: napiš něco vo lásce, dyž je ten květen. A mně se hned v hlavě objevil příběh. Tedy přidávám literárně zpracovaný pohled na entomologii trochu jinak :-) ČTETE DÁLE!





Milostné potíže entomologovy (fejeton pro Jihočeský Deník)

Svému koníčku, entomologii, jsem v mladosti propadl kvůli jisté košilaté příhodě. Starší spolužák, broučkař a světaznalý borec mi vyprávěl, jak se síťkou v ruce procházel májovou loukou, když tu narazil na opalující se děvče. Přeskočila jiskra a krásná neznámá bez dlouhých řečí přijala ztepilého sběratele hmyzu do své náruče. Spolužák popsal celou akci tak barvitě, že má pubertální fantazie viděla entomologii jako ideální katapult k milostným zážitkům. Sestrojil jsem si rychle vlastní síťku a stal jsem nadšeným broučkařem.


Roky však plynuly, exempláře v mé sbírce se množili, ke všemu svolné krásky na loukách se však jaksi nedostavovaly. Jednoho jara jsem už nevydržel. Musím jít štěstíčku naproti! Byl opět květen a já vytáhl na voňavou louku vnadnou kamarádku jménem Míla. Scéna byla dokonalá. Jenže ouha! Sotva jsme zalehli a země se měla zachvět, spatřil jsem v trávě kovaříka horského. Překrásná aberace s černožlutými krovkami to byla! V okamžiku jsem zapomněl na roztouženou slečnu a začal honit unikající hmyz. Zkrátím to: nechytil jsem. A co víc, přišel jsem i o přízeň vyvolené, která v průběhu lovu odešla středem. Dobrodružství tak skončilo dvojitým fiaskem, ale co hůř. Nabyl jsem dojmu, že dávná spolužákova příhoda byla jen entomologickou latinou, že nic podobného se prostě nemůže stát. Jenže letos!

Krásné májové odpoledne mě zastihlo se síťkou v ruce na loučce za městem. Ani jsem nevěděl jak, ale náhle jsem stál mezi třemi krásnými dívčinami. Studentky nahoře bez (!) se právě učily k maturitě a já vpadl mezi jejich učebnice jak barbar z jiných světů. Dívky byly v takovém šoku, že se ani nesnažily schovat své vnady. V mých uších rezonoval jásot exspolužáka: teď se ukaž! A rovnou natřikrát! Jenže zlatý oči. Zatímco spolužák v mysli stále pobízel, já slyšel sám sebe, jak cizím hlasem mumlám omluvu a vyklízím bojiště tou nejkratší cestou. Chichot polonahých krásek mi byl odpovědí.

Inu, co se dá dělat!

Trofeje z májových luk mi zkrátka nejsou přány. Ale nevadí. Příhodu s maturantkami si náležitě přibarvím a při nejbližším broučkařském potlachu ji odvyprávím entomologickému dorostu. Ať zas pár let sní vilné fantazie další generace! Já už vím své.




PS pouze pro čtenáře BroučíhoBlogu:
Chcete vědět, jak barvitě popsal onen můj guru svou milostnou situaci?
Jaká motivační slova použil?
Ve výše uvedené verzi fejetonu pro Deník nejsou zmíněna pro jejich obsahovou záhadnost.
Ale Vám - jakožto odborné veřejnosti - je milerád rád prozradím.
Můj dávný spolužák pravil: Jdu si tak se síťkou loukou, šoulám, šoulám. A najednou šoustám.
Takže asi tak Smějící se

PS: text věnován Járovi Turnovi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama