.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Šumavský podzim

18. října 2014 v 23:14 |  Výpravy ČR
Tradiční zakončení broukařské sezóny pro mě představuje většinou návštěva podzimní Šumavy. Dnes jsem prošel les okolo bývalé osady Šindlov nedaleko Nových Hutí. Krásná vycházka na sklonku babího léta nabídla příjemné menu, ale zatím teplé počasí ukazovalo, že ne všichni brouci už ulehli k zimnímu spánku.


Hned na kraji lesa jsem v prvním položeném kousku rozpadlého dřeva našel klasiku nad klasiky - střevlíka Carabus granulatus Linnaeus, 1758. Protože sluníčko pálilo, střevlík čile aktivoval a nebyl k přemluvení, aby zapózoval. Nevadilo. Jak se brzy ukázalo, byl tento druh v lese u Šindlova zdaleka nejdominantnějším zástupcem Carabů a dal se najít takřka v každém pařezu. Takže první dnešní střevlík upláchl bez focení, ale což. Nehledě na to, že hned o kousek dál čekala lepší modelka - šlechtic mezi tuzemskými střevlíky Chrysocarabus auronitens Fabricius, 1792. U tohohle druhu si vždycky říkám, že jeho jediným štěstím je malá variabilita, protože jinak by jich sběratelé jistě sekali na stovky. Je to parádník a díky svému rozšíření a relativní hojnosti patří mezi první krásné kousky, se kterými se v přírodě setká každý entomologický novic.

Z prosluněného kraje lesa jsem se vydal do nitra porostu. Brzy jsem narazil na typického představitele zdejší fauny - Orinocarabus sylvestris Panzer, 1793. Jednalo se o macatou samici velkou přes 2,5 cm. Neměla, holka, vůbec radost, že jsem jí vyrušil z přípravy na zimní spánek. Ale snad se tolik nestalo! Vždyť první sníh ještě chvíli počká a příležitostí k vybudování nového pelíšku tak bude mít milá paní střevlíková jistě dost a dost! Nechal jsem jí tedy jejímu osudu a pokračoval v hledání dalších zajímavých brouků. Dříve jsem například v těchto místech nacházel i střevlíky druhu Orinocarabus linnaei, dnes jsem na ně štěstí ale neměl.

Lesem jsem přišel na prosluněnou paseku. Zde bylo v pařezech plno čerstvě vylíhlých tesaříků Rhagium inquisitor (Linnaeus, 1758). Připomnělo mi to dobu, kdy jsem začal jako kluk sbírat brouky a našel jednou v zimě pod kůrou rozpadlého tesaříka tohoto druhu. Tehdy jsem považoval za svoji bibli Mařanovu knihu Naši brouci, kde o Rhagiu nebyla ani zmínka a já tak vůbec netušil, že se jedná o jednoho z našich nejhojnějších tesaříků. Jak já tehdy jásal, jakou jsem to objevil raritu! Navíc mi zvláštně žíhané krovky nalezeného brouka hned asociovaly myšlenky na tropické druhy a já tak byl v sedmém nebi. Jo jo, šťastné dny dětské nevědomosti!

Dnes mi Šidlov přichystal milou pozornost. Pomalu jsem se vracel zpět, když můj zrak padl na velkou nahnilou větev javoru. Ležela mezi kameny na okraji lesa. A hned, jak jsem jí rozloupl, spatřil jsem charakteristické požerky roháčků. V první chvíli jsem za viníka určil rohatého Sinodendron cylindricum, ale to se už ze dřeva hrabal lesklý kulatý brach, horský roháček Platycerus caprea (De Geer, 1774) . Měl jsem z nálezu radost. I když nejsou tito roháčci žádnou vzácností, přeci jenom je pro jejich skrytý způsob života potkáme jen občas. A koneckonců, spatřit v přírodě na prahu zimy nádherně zbarveného broučka z čeledi Lucanidae je potěšením vždy. Řečeno Cimrmanem: byla to taková pěkná tečka za letošní sezónou. Opakuji: byla to taková pěkná tečka...


Lokalita Nové Hutě - Šindlov


Chrysocarabus auronitens Fabricius, 1792


Orinocarabus sylvestris Panzer, 1793


Carabus granulatus Linnaeus, 1758

Rhagium inquisitor (Linnaeus, 1758)

Lokalita Nové Hutě - Šindlov

Platycerus caprea (De Geer, 1774)

Platycerus caprea (De Geer, 1774)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama