.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Morimus funereus Mulsant, 1863

26. srpna 2013 v 22:24 | admin |  Cerambycidae
Jedním z nejhezčích evropských kozlíčků je jistě Morimus funereus Mulsant, 1863. Pro mě tento brouk byl a zřejmě už navždy zůstane "smutnilem višnovým", jak jej pěkně poeticky nazývala starší česká literatura a jak jsme jej za klučičích let nazývali i my. A zatímco dnes si kozlíčka ze svých prázdninových cest k moři vozí každý začínající broučkař, za dob mých začátků to byla velká exotika.


Možná si také vybavíte následující legendu bajkaře Jaroslava Mareše z jeho kultovní knížky Nejkrásnější brouci tropů: V časech před 1.sv.válkou lovil lovec orchidejí Wörner v kalných vodách Amazonky utopené tesaříky Titanus giganteus a bohatí evropští entomologové mu na konci sezóny vyráželi vstříc na moře, aby si mohli vybrat nejlepší kusy…

Těžko říct, nakolik je popsaná knižní citace pravdivá, nicméně podobná historka rámuje i začátky mé broukařské kariéry. Pravda, já ani mí kamarádi jsme neměli políčeno na Wörnerovy titany, ale předmětem naší touhy byli rovněž tesaříci. Konkrétně atraktivně vyhlížející kozlíčci Morimus funereus. Léto co léto jsme koncem prázdnin netrpělivě vyhlíželi naše starší spolužáky ze školního teraristického kroužku, navracející se z přírodovědných expedic do Bulharska a … nyní musím ve vyprávění odbočit.

Lovecké výpravy Made in lido-demo

Zatímco pamětníkům není třeba více vysvětlovat, pro ty později narozené odhalím realitu osmdesátých let, kdy se vše odehrávalo. V oněch vzdálených lidově demokratických, bolševicko komunistických, zkrátka blažených časech zatuchlého socialismu se každé léto vydával směr spřátelená Bulharská lidově demokratická republika konvoj autobusů s nadrženými tlupami českých teraristů, herpetologů, kytičkářů apod…. Ti všichni vespolek a v dobré náladě luxovali bulharské planiny od želv, blavorů, užovek, gekonů atd. Po několikatýdenním rabování se autobusy značky Karosa opět navracely zpět do rodné vlasti nacpané plátěnými pytlíky s živým lupem. Vše bývalo přikryto nějakým lejstrem o sběru za účelem rozšíření sbírek institucí typu: Koutek mladých ochránců přírody, Školní klub teraristů nebo Herpetologický kroužek Domu dětí a mládeže apod…apod … Inu, byly to veselé časy, děťátka.

A ti milci přírody pochopitelně často přiváželi i něco navíc, nějaké ty pěkné broučky, motýly, kudlanky atd. Právě o tyto položky nám, doma čekajícím zelenáčům, šlo.

Při dojezdových draftech se o dovezené broučkařské sběry pravidelně strhávala velká mela, podobná tomu Wörnerovskému honu na nejlepší titany. Každý z nás se snažil starší spolužáky - bulharské navrátilce - obrat o co nejlepší trofejní kousky. A bylo oč bojovat!

Teraristé vozili nosorožíky, roháče, vodomily, chrousty mlynaříky… ale to byla až druhá liga, vždyť tito brouci se dali při troše štěstí chytit i u nás.

Zato smutnilové - a teď se dostávám zpět k tématu dnešního článku - smutnilové, to bylo něco!!! Tak exoticky vypadající brouk! Zisk smutnila do sbírky se rovnal broučkařské nirváně.*

Morimus funereus Mulsant, 1863

Morimus funereus Mulsant, 1863

Tolik tedy vzpomínek.

Od těch časů jsem Morimuse potkal na svých cestách jihovýchodní Evropou často. Ale přestože je to v celé oblasti hojný brouk, vždy se pohledem na něj v přírodě rád pokochám … a vzpomenu si na pěkná školní léta s tímto broukem spojená.

Bionomie

Dnes přidávám pár fotografií a faktografické údaje. Vyčerpávající údaje jsem našel na tomto webu a proto zde nebudu vymýšlet nic nového a údaje s dovolením přetiskuji. Text pouze doplňuji o některá svá pozorování.

Čeleď: Cerambycidae - tesaříkovití
Morimus funereus Mulsant, 1863 (syn.: Morimus asper funereus (Mulsant) Müller, 1949-1953)

Popis: Velikost 20-38 mm, tělo oválné a robustní. Zbarvení šedé, na krovkách se čtyřmi velkými sametově černými skvrnami. Tykadla silná, přesahující polovinu krovek. Štít se dvěma výrůstky po stranách. Krovky v ramenou nejširší, směrem k zadečku se zužují. Samec má delší tykadla a jeho tělo je menší. Samice s kratšími tykadly má robustnější tvar.

Rozšíření: Mediteránní druh, vyskytuje se ve Francii, Španělsku, Itálii, na Balkáně. Nejblíže vzácně na jižním Slovensku při hranicích s Maďarskem, v severním Maďarsku se s ním setkáme již běžně. V České republice se jedná o nepůvodní druh. Jeho nálezy jsou sporadické, téměř vždy se jedná o zavlečené exempláře z dovezených metrech dřeva. Druh byl nalezen u Prahy, Prostějova, Brna a Kralupech. Většina jedinců byla chycena na dovezeném bukovém dřevě, ale někteří jedinci byli monitorováni i ve volné přírodě a dá se tedy předpokládat, že dochází k lokálnímu rozmnožování, zatím však nepotvrzenému.

Biologie a ekologie: Ve své domovině dospělci od dubna až do konce září. Polyfágní druh žijící v listnatých lesích. Nejoblíbenější dřevinou, kde se druh vyvíjí je buk lesní (Fagus sylvatica), dále různé druhy dubů (Quercus) a jilmy (Ulmus). Často jsem imaga našel na patách kmenů nebo na pařezech různých druhů topolů (Populus). Dále je v literatuře zmiňován kaštanovník (Castanea sativa) a dokonce i na jedle (Abies). Larvy žijí ve dřevě živných rostlin, vývoj je víceletý. Imaga přes den často na skládkách dřeva, kde jsou schovaní pod dřevem. Spíše noční a soumrační druh. Charakteristickým znakem je, že na jedné lokalitě je většinou více exemplářů brouků. Pokud tedy kozlíčka na svých cestách na Balkán nebo k jižním sousedům najdete, podívejte se důkladně po blízkém okolí nálezu, jistě odhalíte i další kusy.

* (poctivě připomínám, že nad Morimusem byl v časech mého dětství ještě jeden level, vpravdě extraligový a tím byli obří střevlíci Procerové. Absolutní nebe! Pro nás však nedosažitelné, vždyť pěkného Procera si rád nechal i každý nebroučkař).

TEST NA ZÁVĚR: NAJDĚTE SI SVÉHO KOZLÍČKA
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama