.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Cesta slepých brouků

5. června 2012 v 22:40 | admin |  Různé
Že entomologové vydávají knižně své lovecké příběhy, nebývá sice tak časté jako například mezi myslivci, ale sem tam se podobná literatura vyskytne. Aby však entomolog z předmětu svého koníčka udělal hrdinu beletristického příběhu, to zde asi ještě nebylo. Speleolog a znalec jeskynní entofauny Roman Mlejnek tak svým románem Cesta slepých brouků vykročil na zatím neznámé pole. A nutno předeslat, že laťku nasadil vysoko.


Psát o románu Cesta slepých brouků mám usnadněno tím, že autora Romana Mlejnka osobně neznám. I když úplně bez předpojatosti být nemohu, vždyť jsem jeho jméno slyšel mezi "broučkaři" již mnohokrát a vždy v dobrém slova smyslu. Právě proto jsem se na Cestu slepých brouků těšil.

Jeskyňářský thriller

Jak praví marketingové poučky, dobrá kniha by se měla dát zaškatulkovat. Mnozí autoři to nemají rádi, protože v jejich očích dílo zhusta přesahuje žánrové ohrádky. Ale co naplat, škatulkovat se musí. Čtenáři to vyžadují a otázka "o čem ta knížka vlastně je?" je zcela legitimní a zasluhuje mít připraveno jednovětnou odpověď. Při čtení Mlejnkova románu se mi při před očima vhodná nálepka vynořila sama od sebe. Jeskyňářský thriller.

Tento slogan se sám nabízí a vystihuje stručně vše, o co v knize jde: román se odehrává především v prostředí krasových jeskyní a děj není žádnou selankou, ale plnokrevným napínavým příběhem.

Zkušenosti z podzemí

Dějiště knihy - podzemní svět krasových propastí a neprobádaných jeskyní Mlejnek zvolil z důvodu své celoživotní vášně pro toto prostředí. Byla to dobrá volba. Zejména díky dokonalé znalosti prostředí si mohl autor dovolit povýšení příběhu z jeskyňářského deníčku na psycholický příběh. A čtenář se nenudí.

Vše, od použitých jazykových prostředků, jeskyňářského slangu a dobře servírovaných emocí člověka uzavřeného desítky metrů pod povrchem země do sebe skvěle zapadá a nezbývá než před autorem - nováčkem smeknout.

Třeba popis ztráty světelného zdroje kolem strany 144 :
"... padající monočlánky - náraz na vodní plochu - bezednou hloubku jezera - vlastní opuštěnost - odlehlost od světa - burácení živlu a ticho v něm obsažené ... a pak již jen tmu, vidinu vlastní smrti. Konec. Finále! Byl to definitivní konec všeho, naděje nebyla žádná... Velké Tykadlo uviděl svoji prohru. Nebylo již třeba ničeho, nenadával, nenaříkal, nelitoval, ale ani se nemodlil, ani se nesnažil nic zachránit."

To je popis čirého zoufalství, které sice bylo již několik stránek dopředu avizované, ale když se skutečně dostaví, tak čtenáře mravenčí po zádech jen tou představou zapomenuté lidské bytosti v absolutní tmě kdesi v nitru hory.

Zkrátka, v této a podobných pasážích je Cesta slepých brouků skutečným thrillerem útočícím na nervy čtenáře těmi nejsilnějšími emočními zbraněmi.
Bravó, Mlejnek!

Tři dojmy z knihy

První zprávou, kterou si čtenář uvědomí již po přečtení úvodních kapitol, je skutečnost, že se kniha zkrátka dobře čte. Text nešustí papírem, postavy jsou věrohodně předložené a děj se začíná vrstvit do více rovin, které slibují zajímavé dějové zvraty a posuny. Skřípe jen nerealistická zápletka, že do jeskyňářského experimentu byla zasvěcena pouze jediná spojka na povrchu - vypravěč Robert. Autor si měl s tímto motivem více pohrát a nenechat na čtenáři, aby rozuzlení našel až na posledních stránkách knihy.

Druhou zprávou, zajímavou tentokrát pro broučkaře, je pěkný popis jeskynní entomofauny. Mlejnek našel správný kompromis mezi zajímavou četbou pro odborně vzdělané publikum, které se touží dozvědět nějaké zákulisní špeky z lovu v jeskynních brouků a běžným čtenářem - nebroučkařem, u kterého rozlišovací schopnosti hmyzu končí na konstatování, že "má to dlouhý nohy, tak je asi nějakej pavouk."

A konečně třetí a ne nepodstatná poznámka o knize. Musím ocenit kvalitní editorskou práci a grafickou sazbu. To u samonákladových knih nebývá vůbec samozřejmostí a tak dávám nejen Mlejnkovi, ale i jeho redakčnímu týmu palec nahoru. Dobrá práce, hoši!

Slibný autor

Roman Mlejnek knížkou Cesta slepých brouků dokázal, že psát umí. V originálním tématu se neztratil a na knize není poznat, že se jedná o autorskou prvotinu. Mlejnek si nasadil sám sobě vysokou laťku. Věřím, že v psaní bude pokračovat, určitě má k tomu dobré předpoklady. A pokud obsadí niku "jeskyňářského literáta," bude mu tato přihrádka právem slušet.

A pro čtenáře malé doporučení na závěr. Až pojedete letos v létě do Dalmácie, vezměte si knihu Cesta slepých brouků s sebou! Pod jihoslovanským sluncem a s pohledem na bílé dinárské vápencové masivy, se bude číst ještě lépe než doma na gauči!

Kniha není v běžné distribuci, ale dle přebalu lze objednat u autora na adrese:
cesta-ticha@volny.cz

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obsah knihy:

Jeskyňář a jeskynní entomolog s přezdívkou Velké Tykadlo odjíždí do kraje liduprázdných krasových planin na jihu Dalmácie. Má před sebou vizi dvou měsíčního meditativního pobytu o samotě a ve tmě. Pro svůj pobyt si vybral dno propasti Ograja a její zatím neznámý labyrint navazujících podzemních chodeb. Jediným zasvěceným pomocníkem tohoto dobrodružného podniku je přítel Robert, pomáhající Velkému Tykadlu s vybudováním podzemního základního tábora. Děj knihy začíná v okamžiku, kdy Robert opouští Velké Tykadlo s tím, že se pro jeskyňáře vrátí přesně po osmi týdnech. Robertovo exkluzivní zasvěcení se však ukáže být nejslabším článkem jinak dobře logististicky připravené akce. Při autonehodě ztrácí Robert paměť a o osudu Velkého Tykadla zapomenutého v hlubokém podzemí se tak zdá být rozhodnuto. To však opuštěný jeskyňář zatím neví. Konec konců, nemá ani zdání, jak dlouhou dobu vlastně v podzemí již strávil. Čas ve tmě a samotě utíká jinak než na denním světle a Velké Tykadlo se věnuje podle původního plánu nejen svým meditacím, ale také výzkumným cestám neprobádaným labytintem chodeb. Učí se poslouchat hlas Jeskyně, poznává sebe sama, ale činí také fantastický speleologický objev. Objevuje mýtické Absolonovo jezero, o kterém svět naposledy slyšel před 100 lety, a na jeho břehu i obřího, vědě neznámého jeskynního brouka. Právě v tom okamžiku, kdy by mělo jeho štěstí dosáhnout vrcholu, však dostává děj zcela nový, katastrofický spád. Jeskyňář balancuje na hranici mezi životem a smrtí a zároveň mu začíná docházet, že "tam nahoře" o něm nikdo neví.

Název knihy je inspirován slavným románem Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DxvLooday DxvLooday | E-mail | Web | 3. února 2018 v 16:58 | Reagovat

OK’
<a href="https://cashadvanceonline.us.org/">cash advance now</a>
a plus payday loan <a href="https://cashadvanceonline.us.org/">payday day loans</a>

2 Omcameld Omcameld | E-mail | Web | 8. února 2018 v 2:24 | Reagovat

OK’
<a href="https://365paydayloan.org/"> no fax payday loan</a>
1 hour payday loans no faxing https://365paydayloan.org/ -  faxless payday loan

3 FbjSwono FbjSwono | E-mail | Web | Středa v 20:45 | Reagovat

Hello! All! <a href="https://writeresearchpaper.us.com/">term papers</a> <a href=https://writeresearchpaper.us.com/>research papers</a> ok’

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama