.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Výprava na Plechý

11. února 2012 v 22:59 | admin |  Výpravy ČR

Dnes vás zvu do letního horkého dne. Odlehlý šumavský vrch Plechý je místem, kam příliš entomologů kvůli odlehlosti nezavítá. Na mě zde ale čekal třeba tesařík Paleocallidium coriaceum (Paykull, 1800). Potkal jsem tam však i jiné druhy brouků ...


Je únor, mrazivé rekordy padají a tak není od věci ohlédnout se za lepšími, teplejšími dny. Zvolil jsem oblíbenou metodu "zapíchnutý" prst. V mém případě tedy spíše naslepo odkliknutá složka v mém externím disku, kam si dávám fotografie z navštívených lokalit. A myš zabrousila na složku "Šumava - Plechý". Dobrý výběr! Tuto lokalitu jsme navštívili před nějakou dobou s kolegou Jardou a hlavní cíl naší návštěvy bylo tehdy hledání tesaříka Tragosoma depsarium. Již dopředu avizuji, že hledanou raritu jsme nenašli, ale jinak to byla cesta povedená a vpravdě letní. Konec konců, byla tehdy polovina žhavého července a na to se za současných mrazů za okny vzpomíná obzvláště s potěchou! Tedy zpátky do minulosti …


Obr. 1 a 2. Cesta po severní straně vrcholu Plechý vede kalamitní pasekou po orkánu Kyrill (2007)

Německý gastarbeiter

Auto jsme tenkrát nechali okolo deváté hodiny ráno na jedné svážnici pod masívem Trojmezné (1364 m.n.m.) a vrcholu Plechý (1378 m.n.m.). Nedaleko vozu jsme zpozorovali jakéhosi dřevorubce, který zpracovával polomy po známém orkánu Kyril z ledna 2007. S vědomím, že domorodce je vždy třeba si naklonit, jsme se vydali s oním chlápkem s motorovou pilou prohodit pár vět. Že jdeme fotit brouky, že jsme vlastně jen úplně obyčejní turisté atd, atd, znáte to... Ale nečekané se stalo skutkem. Chlápek byl totiž německé národnosti a evidentně vůbec netušil, co po něm chceme! Chápete? V Čechách makal v dělnické profesi Helmut! Tohle zjištění, že před námi stojí mužskej, který nechal doma svá eura a nechal se zlákat tvrdou českou korunu, bylo pravou vzpruhou pro naše nacionalistická srdéčka! Na druhou stranu, proč ne? Na Šumavě se zkrátka dějí občas věci nevídané a na obou stranách hor se těžilo vždy podle toho, kde brouk nebo vítr připravil polomy. Tož proč by u nás nemohl pracovat německý dřevorubec, že? Nechali jsme tedy gastarbeitera gastarbeiterem a mise na brouky mohla začít.

Na prahu první zóny

Nedaleko svážnice a naším autem zurčil potůček a na okoličnatých rostlinách bylo už po ránu pěkně živo. Mimo obyčejných tesaříčků Stenurella melanura (Lin, 1758), Rutpela maculata (Poda, 1761) a Brachyleptura maculicornis (De Geer, 1775) se zde pásly i poměrně vzácné duhy jako Anastrangalia reya (Heyden, 1889) a můj velmi oblíbený šumavský tesařík Lepturabosca virens (Lin, 1758). Tento tesařík se vyskytuje v oblasti centrální Šumavy relativně často, ale jinak je to velká vzácnost. Na Šumavě ho najdeme nejčastěji právě v čase vrcholného léta na okoličnatých květech na světlinách poblíž potoků a na krajích lesa.


Obr. 3: Jinde vzácný, v oblasti centrální Šumavy ale poměrně běžný tesařík Lepturabosca virens (Lin, 1758)

Pomalu jsme stoupali k vrcholým partiím masívu Plechého. Nejdříve jsme šli mnohahektarovou polomovou pasekou, která bude v dohledné době jistě eldorádem všech brouků žijících v pařezech a suchých stromech. Možná právě zde dojde k namnožení Tragosomy, spřádali jsme s Jardou plány. Ale paseka rychle přešla do suchého lesa a do polomového zatím nevyklizeného porostu. Přelézali jsme padlé kmeny a pohled na zničenou krajinu nebyl právě povzbudivý. Stromy jsme se prodírali snad půl hodiny, než jsme došli k hranici první zóny národního parku.

Obr. 4: Stylová fotografie inkognito Jardy s beznadějně zapadlou cedulka 1.zóny NP je zde pro pobavení znalců - entomologických pankáčů. Aneb, jak je komické chránit před návštěvou něco tak zruinovaného jako kalamitní plocha ...

V lese

Když jsme konečně vnikli do lesa, začali jsme intenzivně pátrat po vhodném dřevu na Tragosomy. Štěstí jsme neměli, zato jsme nalezli jeden fantastický, nedávno uschlý ale stále stojící smrk, na kterém se právě rojil vzácný tesařík Paleocallidium coriaceum (Paykull, 1800). Nejprve jsem si všiml již z dálky pohybu brouka na světlém "zrcátku" - kmeni v místě bez kůry. Když jsem přiběhl blíže a zjistil, že se jedná o tohoto skvělého tesaříka, měl jsem velkou radost. Zatím jsem ho chytal jen na Hluboké/ Vltavou a jeden exemplář jsem vychoval ze dřeva od Borové Lady.


Obr. 5: Strom napadený tesaříkem Paleocallidium coriaceum (Paykull, 1800)

Celý natěšený jsem tak začal brouka fotit … a najednou vidím, jak několik centimetrů od něj vyčuhuje zpod odchlipující se kůry tykadlo. Další tesařík!
A vedle sedí kopulující párek!
A o kus dál další, tentokrát téměř černý exemplář!
Prostě narazil jsem na bonanzu.


Obr. 6: Tesařík Paleocallidium coriaceum (Paykull, 1800)

Celkem jsem spočítal na kmeni neskutečných sedmnáct tesaříků. Velká krása! A jak jsem posléze zjistil, i dva další okolní stromy byly tímto tesaříček osídleny. Dá se tedy předpokládat, že vlivem polomů po Kyrilovi se tento hezký brouk stane na pár let hojným druh centrální oblasti Šumavy. Vhodných dřevin k reprodukci má dost a dost.

Rakouská louka a Ptačí skály

S Jardou jsme pokračovali v průzkumu porostu. Pomalu jsme již došli k hraniční stezce vedoucí z Trojmezné, která vede po vrcholu kopců a rozděluje českou, bavorskou a rakouskou část Šumavy. Ocitli jsme se u bodu zvaného Rakouská louka (1.345 m. n. m.). Tento bod označuje jednak turistické rozcestí, ale pro nás je zajímavější stejnojmenné horské rašeliniště Rakouská louka. Je místem výskytu malé populace vzácného rašeliništního střevlíka Carabus menetriesi pacholei (Sokolář, 1911). Toho jsme sice pochopitelně nenašli, ale rašeliniště jsme si prohlédli a líbilo se nám.


Obr. 7: Přírodní rezervace Rakouská louka (1.345 m. n. m.)

Pomalu jsme pak pokračovali lesy zpět. Ještě jsme se zastavili na místě zvaném Ptačí skály. Ptačí skály jsou typickým šumavský skalním útvarem, s jakým se můžeme setkat třeba na nedaleké Medvědí stezce. Z entomologického hlediska zde však nebylo nic zajímavého.


Obr. 8: Výhled na Jelení vrchy z Ptačí skály

Pomalu jsme scházeli dolů a mířili k autu. Na vyprahlé paseky dopadaly paprsky odpoledního slunce a v jednu chvíli nad cestou přeletěl velký krasec a přistál u paty jednoho z pařezů. Byl to zdejší typický krasec Buprestis haemorrhoidalis Herbst, 1780, který je dost podobný klasickému Buprestis rustica, Lin. 1785. Od tohoto druhu se liší kovovějším odleskem a žlutými proužky na okrajích štítu. Vyfotil jsem si ho a to jsme už byli pomalu u auta.


Obr. 9: krasec Buprestis haemorrhoidalis Herbst, 1780

Německý dřevorubec stále rubal a my mohli nerušeně odjet ze Šumavy domů.
Byl to tenkrát pěkný výlet a když si teď prohlížím fotografie z červencového, letním horkem nadupaného dne, tak se snadno uvěří, že únorová zima právě panující za okny, zde vážně nebude navěky!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama