.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Roháči, kozatá Pavlínka a jiné příběhy

15. listopadu 2011 v 18:37 | admin |  Různé
Přátelé, kamarádi, znáte letitý song od Rangers: Balíček karet? Připadám si teď stejně jako hrdina oné písně. Jemu stačil v bitevním poli balíček karet. A mě krabice s roháči. Vytáhl jsem právě ze skříně velkou krabici s vypreparovanými roháči Lucanus cervus a napadlo mě, že každý ten skvělý brouk má v sobě nějaký příběh. Tedy, nejsem ještě entomolog na penzi, kterého by živily jen vzpomínky, ale ...



Trochu poetiky na začátek: Ano, je to tak. Nastala vlezlá a již nezářivá fáze podzimu. Pokud jste si tedy nevšimli. Do jara je to mnoho světelných let a pro ty, kteří se nechystají povyrazit si někam do tropů, tak zbývá jen preparovat letní sběry a kochat se pohledem do svých muzejek. Žádný důvod k panice! Prohlížení starých trofejí a meditace nad letitými úlovky přeci patří mezi oblíbené zimní kratochvíle snad většiny entomologů! Jak nazval - tuším že spisovatel a broučkař Jiří Niedl - prohlížení sbírky je jako pouštění si starého dobrého filmu.

Tedy k těm mým roháčům, slíbeným v nadpisu.

Mám dvě krabice, převážně samců. Roháč obecný (Lucanus cervus L. 1758) je největším evropským broukem a jako takový provází mé entomologické snažení již odnepaměti. Pochopitelně první zkušenosti s roháčem jsem získal přeneseně v nedostižné knize Naši brouci od Josefa Mařana, kde byl roháčům věnován hned první text. Dlouho jsem pak roháče živého neviděl, což byla pro kluka - broučkaře, velká výzva. Až ve čtrnácti letech jsem se dočkal.

Tehdy mi nádherného samce přinesla z lesíka na rumunsko-bulharské hranici (v rámci "čůrací" pauzy našeho autobusu) krásná Pavlínka. Na Balkán jsme jeli se školním kroužkem na "expedici" a pánové, obé byli kusy! Jak gigantický roháč, který je se svými 8 cm stále největším kouskem mé roháččí kolekce, tak i Pavlínka. Tuto černovlasou krasavici obdarovala příroda již v jejich čtrnácti letech ňadry číslo 3 a když mi navíc přinesla roháče - tak zkrátka chápete… Takovéto smrtící kombinaci nešlo uniknout a já se veškerou silou své puberty vrhnul do trýzní a slastí první lásky. Ach jo. Nu, kde je nyní Pavlínce konec to nevím, ale její roháč patří stále mezi klenoty mé sbírky.

Obr. 1: Roháči obecní

I další roháči jsou vlastně milníky mého života.
Hned v horní řadě jsou dva podobně velcí samci. Ti stáli v mých 28 letech u zrodu druhé broučkařské mízy. Kopíroval jsem vlastně životní cyklus mnohého entomologa - nadšený chlapec: broučkař, kterého v dospívání semelou hormony, chlast, muzika a jiné hodnotné věci dozraje do etapy poznávání světa. Po ní už zbývá fáze "svatba" pak rodina, děti a … to je ten správný čas vrátit se ke kořenům a oprášit milovaného koníčka z dětství.

Tedy i já neunikl koloběhu a v těch 28 letech jsem potkal jednoho červnového dne na hrázi Munického rybníka u Hluboké nad Vltavou kamaráda Jardu. Mého bývalého souputníka v českobudějovickém entomologickém kroužku. Ukazoval mi nadšeně strom s prýštící mízou, kde si hodoval roháč. A protože další samec si hodoval na tom samém místě i další den, bylo o restartování mé entomologické amatérské dráhy rozhodnuto. Brouci jsou v mé sbírce a Jardo - díky!

Pár brouků mám z Valticko-lednického areálu. Znalcům netřeba dokreslovat. Stačí jen pohled a člověk se přenese do rozlehlých luk se soliterními duby, klapotem čápů z povzdálí a pár deci dobrého vína v žilách. Není to taková malá privátní entomologická nirvána?

Další zajímavé nálezy Obr. 2: Největší a nejmenší roháči mé sbírky

Dívám-li se na další brouky, vidím tady i dvě raritky, shodou okolností obě z jihomoravských Pouzdřan.

První z nich je nevelký roháč, kterého jsem na cestičce našel čerstvě mrtvého zcela mimo sezónu - 15. dubna, kdy sotva začaly rašit duby.

Nevím, kde se tam vzal.

Byl mrtvý, ale vláčný. Snad ho vyrýpli divočáci, kteří hledali v kořenech pařezů něco k snědku. Nevím. Z Pouzdřan mám i jiného rekordmana - sotva 3,9 cm velkého mrňouse. Ten je mým nejmenším roháčem, škoda že bez krovky. Zřejmě ho sestřelil nějaký vrabčák.


Jeden roháč chybí

Důležitým roháčem je i jeden, který ve sbírce vůbec není. Byla jím obří samička, kterou jsem
našel také v Bulharsku a měřila snad neuvěřitelných 6 cm. Přivezl jsem ji tehdy živou tátovi na focení. Táta byl rád a odkráčel rohačku fotit do přírody. Navečer se vrátil zkroušený. Ptám, se, kde je brouk? Řekl smutně, že rohačka vypadala, že při focení chcípla. Protože se nehýbala, nechal ji ležet pod stromem a fotil něco jiného. Když se za deset minut ke stromu vrátil, rohačka už byla pryč. No, i na brouka, který vzal do zaječích, může mít člověk vlastně docela živé vzpomínky! Ale tátovi už od té doby vzácné brouky na focení nepropůjčuji.

Trofeje z konce sezóny

Většinu roháčů ve sbírce mám ale z Hluboké nad Vltavou. Koncem června jezdíme s dětmi na Hlubokou na naše oblíbená místa, kde se roháči vyskytují. Živé nechávám na pokoji. Jsou nádherní a k Hluboké patří. Ale mrtvé roháče, ležící u pat starých dubů, sbírám. Patří to už k mým každoročním rituálům. Rekordem byl nález dvanácti mrtvých roháčů pod jedním prastarým dubem v zámeckém parku.

Zkrátka a dobře, roháči patří mezi mé nejoblíbenější brouky. Když vidím jejich sebejistou pózu, jak lezou na kmeni dubů, nebo když je pozoruji poletovat v korunách, je to pro mě vždy svátek. Jsou to praví vládci hmyzího národa. Živí brouci jsou navíc skvělou ozdobou přírody a jejich pozorování je pro mě vždy velkou vzácností a svátkem.

PS: pokud na tento text zabrousí nesběratel:
Já vím, já vím. Roháč obecný je chráněným broukem a já se zde přiznal k několika úlovkům. Ale! Podívejte se pozorně na sbírkové fotografie. Vidíte u řady exemplářů poškozené krovky, chybějící kusadla a jiné části těla? To jsou bojová zranění způsobená převážně ptáky, pro které jsou roháči vítanou složkou potravy. Velká většina brouků končí jako součást ptačího jídelníčku. A za druhé: ochrana roháčů, stejně jako jiného hmyzu, spočívá především v ochraně lokality. Entomolog - amatér nemá šanci stavy brouků ovlivnit. Proto prosím buďte ke mně shovívaví. Navíc já vážně sbírám už jen ty mrtvolky na konci sezóny :-) Tož tak.


obr. 3: Hluboká nad Vltavou Podskalská louka - lokalita Lucanus cervus a tesaříků Cerambyx cerdo

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ZH ZH | Web | 5. prosince 2011 v 13:23 | Reagovat

Našel jsem ti tu Pavlínku, ale někdo ti na ní šahá :) http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/66967/nedved-a-jeho-pavlinka-novy-barak-novy-domov.html

2 Honza Honza | 7. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

Vtip týdne :-)

3 Milan Milan | E-mail | 11. prosince 2011 v 16:01 | Reagovat

pěkný článek - pod posledním obrázkem máš chybu :)

4 Honza Honza | E-mail | Web | 18. prosince 2011 v 18:12 | Reagovat

[3]: Chyba: no jasně! Napsat "Lucanus cerdo" :-)))) To víš, nějaký mutant  - jaderná elektrárna Temelín je přeci jen přes kopec. Opravuji! Díky

5 llukášek llukášek | E-mail | Web | 14. července 2012 v 12:45 | Reagovat

Tak jsem se na hlubokou taky mrkl a našel jsem dva samečky a jednoho tesaříka

6 Terezka Terezka | 12. června 2013 v 20:02 | Reagovat

A my jsme o víkendu našli taky jednoho na Hluboké a moc se nám líbil:-)

7 strumstrum strumstrum | Web | 21. června 2015 v 5:54 | Reagovat

10000 do kc pujcky rychle :-)

8 DARCEL DARCEL | Web | 25. prosince 2017 v 0:38 | Reagovat

nebankovní půjčka pro nezaměstnané ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama