.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Boubínský prales

6. listopadu 2011 v 23:25 | admin |  Výpravy ČR


Poslední letošní broukařská cesta vedla do Mekky českého lesnictví - do známé šumavské rezervace Boubínský prales. Vyzbrojeni povolenkou ke vstupu od samotného CHKO a NP Šumava jsme si připadali jako při návštěvě ruského zapovedniku. Prostě - správná bumážka dokáže divy. Hlavním cílem mise bylo případné zjištění rozporuplného výskytu šumavského endemita střevlíčka Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927. Mým dalším, osobním přáním bylo vyfocení roháčka rodu Ceruchus.


Nálada v týmu ve složení já, střevlíčkář Jarda a kovaříčkář Fanda byla pochopitelně prosycená radostným entuziasmem. Zejména, když jsme po ránu pokořili kopce šumavského předhůří a dostali se nad inverzní oblačnost. Okolnosti výpravy byly tedy ideální, jak se na poslední roční akci sluší a patří. Já osobně se na Boubín těšil i z toho důvodu, že v nitru rezervace jsem nikdy nebyl a do boubínského polesí jsem jako turistista naposledy zavítal už před více než deseti lety, což je vlastně pro Jihočecha trochu ostuda.

Zaparkovali jsme na placu v Idině pile a vyrazili do terénu. Hned za jezírkem jsme se vnořili do porostu.


Musím přiznat, že mě překvapilo suché, jaké v pralese panovalo. Také brouci jakoby se někam schovali. Ze strany ke mně doléhalo mrmlání Jardy "voni se snad ti střevlíci schovali před doktorem Stráským", které zvěstovalo, že ani Jardovi nejde moc "karta." Ale to se už vyloupl zpoza kůry jeden pěkný exemplář Carabus linnaei Panzer, 1810. Mám tady toho lesního střevlíka rád. Takovej nenápadnej týpek, ale prostě patří k centrální Šumavě. Jenže tento neposeda se nedal právě lehce vyfotografovat. Byl plný života, běhal a běhal a pózovat se mu nechtělo. Trápil jsem se s ním snad dvacet minut.



O kousek dál na mě pak čekal běžný kovařík Melanotus rufipes (Herbst). A pak už dnešní první Carabus auronitens Fabricius, 1792. Spolu s "lineáčem" je právě střevlík zlatolesklý dominantním Carabidem Boubínského pralesa. Já tedy tohohle krasavce přímo zbožňuji - a zároveň fotograficky úplně nesnáším. Vůbec mi nejde vyfotit tak hezky, jak ve skutečnosti vypadá! No schválně, jak se tento brouk fotí vám? Ať se to na první pohled nezdá, je to prachsprostě vypouklé zvířátko, které se ne na nastavit tak, aby na snímcích vypadalo přirozeně. Snad jen portréty tohoto střevlíka, ty by šly. Viděl jsem jich už desítky. Krásných fotografických portrétů střevlíka zlatolesklého… ale skutečně podařených a věrných fotek celého brouka je na internetu jen málo. Nebo je to jen nějaký můj komplex, nevím. Buď jak buď i na focení tohoto střevlíka jsem se zasekl. Ale nebylo kam spěchat. Boubínský prales není zas tak rozsáhlý a měl jsem na něj celý boží den. A tak jsem se jen coural, fotil různé houby a choroše a užíval si krásnou podzimní náladu. A očima jsem stále hledal ten správný kmen, kde bych našel roháčka Ceruchuse. Což o to, kmenů byly stovky, ale ten ideální se přede mnou nějak pečlivě skrýval.



Kolem poledního jsem si dal oběd a pak po jednom mohutném ležícím torzu staleté jedle přecházel skrz bukové mlází na místo, kde jsem před okamžikem slyšel jakýsi hluk. Myslel jsem, že to je jeden z mých zmizelých kolegů - ale omyl. Otevřelo se mlází a narazil jsem na jakousi dvojici obědvajících vědátorů. Chlápek s holčinou a piknikovou soupravou. Nevím, kdo z nás byl více překvapenější. Každopádně chlápek na mě preventivně spustil pěkně zostra, co dělám uprostřed rezervace? Tak jsem mu stejným tónem oplatil a co že oni dělají uprostřed rezervace? Oni byli dva, já měl zase v ruce sekyrku, takže bojové výchozí podmínky vyrovnané. No, pak jsme si to vysvětlili, já jim řekl o inventarizaci a oni zase mlžili, že dělají rozbory půdy. Typická situace, kdy ani jedna strana nestojí o to, aby ji ta druhá strana lustrovala. Takže jsem se ke všeobecné spokojenosti rychle rozloučil a šel si po svých.

Bohužel nálezy byly poměrně jednotvárné. Myslel jsem na Fandu, který kdesi v hloubi lesa sbíral materiál pomocí prosívadla, že on bude mít sběry jistě zajímavější.


Pak mě upoutalo torzo starého bukového kmene. Už na první pohled bylo osídleno kolonií roháčků bukových Sinodendron cylindricum (L. 1758) Jen tak propagačně jsem do kmene naťuknul a spolu s larvami jmenovaného brouka na mě vypadlo torzo hledaného roháčka Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1795)! To bylo pro mě skutečné překvapení, protože tohoto jedlového roháčka bych v buku opravdu nečekal. A když jsem o kousek dál našel trosky dalšího jedince stejného druhu, musel jsem trochu opravit své zkušenosti ohledně tohoto druhu. Našel jste již někdo z vás roháčka Ceruchuse v buku? Dejte mi vědět! Zajímavým zjištěním ale bylo i nalezení mrtvého Sinodendrona, takže oba dva druhy se vyvíjely ve stejném kmeni. Zkrátka, bylo třeba zvolat Alláh akbar! (když jsem už v úvodu použil přirovnání Boubína s Mekkou).



Pokračoval jsem dále v průzkumu lokality, ale nálezy se spíše opakovaly. Pomalu jsem se tedy vracel na místo smluveného srazu a užíval si usínající podzimní přírody. Parťáci již čekali. Jarda mi předal k focení živé Ceruchuse, které našel v jednom jedlovém kmeni. Výskyt střevlíčka Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927 se nepodařilo ověřit, ani biotop nevypadá - po zkušenostech z lokality na Stožci, kde se tento endemit vyskytuje, - jako vhodný pro výskyt tohoto druhu.

Buď jak buď, Boubín sice ničím vyloženě nepřekvapil, ale prožili jsme tam krásný den a jako rozlučková lokalita za sezónou 2011 svou roli splnil dokonale.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | 11. března 2012 v 17:09 | Reagovat

Ceruchus chrysomelinus - chytal jsem ho na Východním slovensku a na Mionší a vždycky v ztrouchnivělém Buku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama