.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Za Rosalia alpina na Bezděz

18. července 2009 v 23:57 | honza |  Výpravy ČR
Populární tesařík alpský Rosalia alpina se podle entomologické literatury dá v Čechách spolehlivě najít pouze na jednom místě - v přírodní rezervaci Velký a Malý Bezděz. Protože jsem tohoto tesaříka nikdy na vlastní oči neviděl, vydal jsem se letos do Máchova kraje tento zásadní nedostatek napravit. Pro nadšeného tesaříčkáře bude safari za Rosalií brnkačka, říkal jsem si před odjezdem.




V pondělí 13.7. nebylo ideální tesaříčkářské počasí. Foukal vítr, také teplota nic moc. Po kmenech buků propagačně leze pár roháčků Dorcus, jinak docela mrtvo.

Pak při zkoumání jednoho vyvráceného buku uslyším z listí výrazné šustění. Jdu po zvuku - a hrabe se tam samice piluny Prionus coriarius (Linnaeus, 1758). A hned vedle další. A ještě třetí kousek a čtvrtej. Celkem se tam rozlejzá dobrých deset tesaříků!

Prionus coriarius (Linnaeus, 1758)


Poprvé vidím hromadné líhnutí pilun a je to hezký zážitek. Jenže já hledám jejich pohlednější příbuznou.

O chování Rosalia alpina (Linnaeus, 1758) nemám žádné pořádné informace. Poctivě běhám po lese, oči si můžu vykoukat, ale nic. Chtělo by to přijít na nějakej grif, říkám si.
Když jsem si před akcí dával dohromady informace od některých mých kolegů, ukázalo se, že Rosalii vlastně málokdo "umí". V přírodě jí kolegové viděli nejčastěji na Slovensku a nejvíce na složeném bukovém dříví. No, ale hledejte na Bezdězu bukové hranice, že…

Jinak mám v mobilu jen SMS od tesaříčkáře Honzy, že JA NA BEZDEZU NIKDY NEBYL, ALE OD VŠECH VIM, ZE NENÍ PROBLEM JI POTKAT. JDI LESEM, DIVEJ SE KOLEM, URCITE NA NEJAKOU NARAZIS. Tomu se říká knížecí rada J

Jako protipól této optimistické předpovědi mi na paměti běží citace ze vzpomínkové knížky Karla Rataje: "… bylo to k nevíře, ale já oné neděle roku 1950 na Bezdězu jeden kus (tesaříka alpského) chytil. Možná to byl ten poslední, ale radost byla nesmírná …" (K.Rataj, Čtyřmi kontinenty str. 38). Takže ono to s tou hojností tesaříka nemusí být právě tak ideální, jak by se mohlo zdát.


V pondělí jsem opravdu o tesaříka nezavadil, ale našel jsem několik čerstvých výletových otvorů a to mi vlilo do žil optimismus. Proto jsem se na Bezděz vrátil za lepšího počasí - o tři dny později ve čtvrtek 16.7.


Vedro bylo k zalknutí a na pasekách a v lese to v porovnání s pondělkem pořádně skotačilo. Na osluněných otevřených plochách poletovali krasci rodu Buprestis. Jednalo se o běžný Buprestis rustica Linné, 1758 a také Buprestis haemorrhoidalis Herbst, 1780, který je o poznání štíhlejší.



Buprestis haemorrhoidalis Herbst, 1780


Na exponovaných stanovištích pobíhali hojní svižníci polní Cicindela campestris Linné, 1758 V trávě u cesty mi jeden z nich zapuzoval na stéblech trávy. Neodolal jsem a udělal pár snímků, protože svižník na trávě není právě obvyklá kompozice.


Cicindela campestris Linné, 1758

Ale hlavním cílem zůstala Rosalia alpina. Nořím se tak zpět do bukového lesa. Bezděz přeci není žádná nekonečná džungle, ale docela přehledná lokalita. Takže zbejvá jen poctivě koukat a koukat a koukat a chodit z kopce do kopce a zase dolů a zase nahoru. V tom třicetistupňovým hicu zážitek.
Pak vidím z dálky na pahýlu suchého bukového torza malou černou tečku. Jdu blíž - je to samice pestrokrovečníka Tillus elongatus (Linné, 1758).

Tillus elongatus (Linné, 1758)


Dělám jednu fotečku, ale petrokrovečnice se nějak lekla, pouští se a padá dolů. Dívám se, kam spadla a … srdce mi zaplesalo! (věta půjčená od klasika - J.Mařan, Naši brouci kapitola Ráj brouků).

U paty bukového pahýlu leze hledaná Rosalia alpina (Linnaeus, 1758)!

Rosalia alpina (Linnaeus, 1758)

Jsem v broučkařském rauši. Tesařík je ještě krásnější, než může vystihnout fotografie. Je to velký parádník a navíc značně čilý parádník. Fotografovat se opravdu příliš nechce. Honím ho okolo bukového torza, pak ho přenáším několik metrů vedle na ležící bukovou větev. Dělám snímky, brouk stále pobíhá sem a tam. Vychutnávám si ty okamžiky s velkým zadostiučiněním. Kdyby člověk přišel na lokalitu a brouka našel během pár minut, nebylo by to ono. Ale takhle, po poctivém hledání a nachozených výškových metrech je setkání s elegantní sametovou kráskou opravdu báječným zážitkem.



Ještě pár snímků, a poslední fotka. Tesařík pumpuje pod krovky vzduch a odlítá do hloubky lesa za svými broučími povinnostmi.

........... frrrrrr !!!!

O chvíli později se potkávám s dvěma výzkumníky, kteří v lese rozvěšují monitorovací lapáky pro sledování Rosalia alpina na lokalitě. Říkají, že dnes označkovali čtyři exempláře a litují, že já tu svojí "rozálku" neoznačkovanou pustil. Jinak toho moc nenapoví (úřední tajemství!), jenom naznačí, že americké feromony na českou Rosalia alpina moc nefungují. A že brouci preferují stromy stojící v poloosvětlených místech. Ale to už musím jít a Bezděz i s jeho vzácnými obyvateli nechávám za zády.


Feromonové lapače na Rosalia alpina pro inventarizaci druhu v PR
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kocour Kocour | 24. července 2009 v 13:12 | Reagovat

HUSTÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!!

2 David David | E-mail | 1. srpna 2009 v 23:23 | Reagovat

Zdravím,

já jsem byl na Bezdězu dnes, lezl jsem na Malý Bezděz snad prvovýstupem a na vrcholu jsem našel pěknou cestu po svahu dolů a potkám rodinku, táta se chlubí, že viděl dva kousky a jeden my ukazuje na digitálu. No tak jsem to přebolel a šel dolů na Velký Bezděz a tam pod vrcholem byl jeden na klacku, fotím jak ďábel, ale chyběla mu noha a na krovkách měl čísla ! Takhle to monitoring skazil. Ale brouk je to krásnej... O kus dál krovky z mrtvého exempláře, také jeden živej páchník a jeden samec piluny. A v netopýřím trusu (?) krovky nějakého modrého střevlíka, ještě na to musím mrknout.  Za rok to zkusím znovu, přeci jen je to z jižních Čech dálka.

Piš dál, já brouky nesbírám, jen fotím. Jinak dobrej blog, gratuluji.  

3 Pípouš Pípouš | 3. srpna 2009 v 19:18 | Reagovat

Ahoj,
byl jsem fotit Rosálky na Malém Bezděze včera, viděl jsem celkem 8 ks, z toho dvě pářící se dvojice (myslel jsem, že už je pozdě), jinak loni jsem tam byl tuším 24.7. a desítky kusů - většinou na větvích vývratů.

4 admin admin | 4. srpna 2009 v 8:41 | Reagovat

Tak chlapi, jak pozoruju, tak jsem s tou svojí jedinou Rosálkou nebyl žádnej přeborník. Vidět desítky kusů, to už musí bejt tasaříčkářská nirvána! Ale je to opravdu krásnej brouk :-)

5 Andy Andy | E-mail | Web | 10. září 2009 v 1:42 | Reagovat

Broučkaři,zdravím. Prečítal som si článok a musím povedať ako je ku mne šťastena naklonená. Žijem na úpätí Malých Karpát, teda hlavne bučín a dubín. Entomológii sa venujem aktívne-amatérsky necelé tri roky a Alpínkunašťastie stretávam odvtedy každý rok. S miestami výskytu v lokalite s obsahom článku súhlasím . Buď popílené pne, alebo mŕtva haluzina v polotieni, zväčša okraj lesa. Na týchto miestach som našiel 90% úlovkov. Desiatka kusov som teda ešte nevidel nikdy, to musí byť zážitok. Zväčša 1-2 kúsky za výlet.
To značkovanie Vám nezávidím. Našťastie u nás som to nikde nezachytil. Prajem Vám, aby sa populácia tohto krásneho chrobáka (ktorého má inak aj Sloveská Entomologická Spoločnosť v znaku) rozrastali a nemuseli ste navštevovať len jednu lokalitu.

6 Admin Admin | 28. září 2009 v 20:53 | Reagovat

[5]: Andy díky za zprávu a zdravim na Slovensko :-) honza

7 Mik Mik | 21. listopadu 2009 v 11:19 | Reagovat

Ten výleťák ... Zajímavé bylo určení výlet.otvorů na fóru mezi R.alpina a C.scopoli (oba druhy často na jedné lokalitě). Přikládám:

Zaslal: 20. 11. 2009 10:19:25    Předmět: Rosalia alpina - Cerambyx scopoli

--------------------------------------------------------------------------------

oba tesaříci mají podobné výleťáky, oválné, většinou (u Rosalie striktně) podélně s osou kmene. Podstatný rozdíl je v tom, že Rosalie vylézá kolmo z hloubky, takže okraje výleťáku jsou ostré. Skopoláč jde šikmo, výleťák je z jedné strany se zaoblenou hranou (nevím, jestli se dokážu vymáčknout dostatečně jasně...). Co se týče požerků, skopoláček nejdříve žere pod kůrou a teprve pak jde do hloubky, takže nějakou stopu pod kůrou (resp. na povrchu kmene, když kůra odpadne) zanechá. Rosálka klade do hlubokých prasklin (a s výhodou i do výleťáků po jiných - třeba Bostrychidech) a už první instar jde do běli, takže na povrchu dřeva není vidět lautr nic.  

8 Burberry Totes Burberry Totes | E-mail | Web | 29. června 2011 v 10:37 | Reagovat

Thanks for taking time for sharing this article, it was excellent and very informative.

9 Džast Džast | 27. července 2011 v 19:18 | Reagovat

Na hřebeni Malých Karpat není problém ve vhodnou dobu vidět desítky Rozálek. Naletují hlavně na kmeny větších buků a pahýly na okrajích světlin, pasek. A ani se nemusí opustit turistická značená trasa.

10 RichardGlact RichardGlact | E-mail | Web | 17. února 2017 v 17:41 | Reagovat

<a href=http://worldbathroom.com/>http://worldbathroom.com/</a>
.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama