.... výpravy především za jihočeskými tesaříky

Carabus menetriesi a sběratel Kořenský

10. listopadu 2008 v 23:12 | honza |  Carabidae
Když už tady přišla řeč na toho žádaného Carabus menetriesi (viz. článek z října Šumavští
střevlíci) ... tak se musím rád přiznat: tento brouk je moje srdcařská záležitost. Nejenže jsem střevlíka několikrát pozoroval v přírodě, ale hlavně se mi k němu váže jedna hezká vzpomínka z dětství. Čtěte dál.


Střevlíka Carabus menetriesi si pamatuji jako legendu již z klukovských let.

Někdy začátkem 80.- tých let jsem o něm našel článek v přírodovědeckém časopise Živa. Text s titulkem Náš nejvzácnější střevlík pojednával o jakémsi šťastlivci, který při procházce šumavskými hvozdy našel náhodně raritu -střevlíka Carabus menetriesi. V článku bylo napsáno, že tento brouk se vyskytuje na severských rašeliništích, do střední Evropy jen zasahuje a u nás je to vysloveně pecka prvního řádu. Zatím bylo chyceno jen 7 exemplářů!


Obr. 1: Kopie starého článku z časopisu Živa


Článek v Živě jsem tenkrát četl o prázdninách, u bratrance v Poříčí nad Sázavou, který Živu odebíral. Úplně si pamatuji, jak jsem ten článek četl znovu a znovu a říkal si, jaká je to škoda, že tohohle brouka prostě asi v životě neuvidím. Jenže!


Na podzim toho roku mě táta seznámil se sběratelem panem Kořenským. To byla persóna, pánové! Klasická stará škola. Přivítal nás u sebe v panelákovém bytě, solidní pán s visáží bankovního úředníka (však také bankovním úředníkem byl, jak jsem se později dozvěděl) a zavedl nás do kuchyně. Posadil mě ke stolu, začal se mě vyptávat co a jak a pak - mi začal přinášet krabice s předpisově vypreparovanými brouky.

Roháči, krasci, tesaříci … prostě zrak jen přecházel.


Obr. 2: Vladimír Kořenský (1918 - 2003) jihočeský sběratel a můj dětský broučkařský guru. Jeho více než 30 tisíc kusů dokladového materiálu je dnes uloženo ve sbírkách Jihočeského muzea


Letitý sběratel dokázal dokázal vyprávět o každém z brouků jako rozený rétor, sakra, to vám fakt byla krása. A já tam jen seděl, ušák vyvalenej a zdálo se mi, že ten pan Kořenský je zkrátka entomologický bůh. A pak mi jeho paní přistrčila čaj .... a já jen nesměle pípnul otázku, kterou jsem měl už tak dlouho na jazyku.

"A nějakej menetriesi, pane Kořenský, ten by nebyl?"

Starej pán ani nemrkl, otočil se ke své krabicemi nabité skříni, vytáhl jednu muzejku a tam … mezi ostatními Carabidy. se zaleskla parta dobrých 20 exemplářů Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911. Uff!

Já vám tenkrát myslel, že v mých deseti letech dostanu infarkt!

To jsem opravdu nečekal! Vždyť v Živě psali, že u nás bylo všeho všudy chyceno 7 kusů. A tady vidím dvacítku střevlíků, jakoby to byl ten nejobyčejnější druh! Zkrátka a dobře, byl jsem z toho úplně KO.

Ale pan Kořenský mi to vysvětlil: vypravili se na střevlíka s kolegy broučkaři a zkusili známé rašeliniště Mrtvý luh. Kolem jeho okraje vede železniční trať. A protože Mrtvý luh byl již tehdy přísně chráněnou rezervací, ani tam nešli. Jenom kolem trati nasekali padesát pastiček, za dva dny je přišli vybrat a … každý si vzal domů kolekci hledaného střevlíka. Jak prosté, milý Sherlocku!



Takže to je má vzpomínka na první setkání s Carabus menetriesi. O mnoho let později jsem na Mrtvém Luhu na "Kořenského" místech sám pastičky nalíčil a přesvědčil se, že Carabus menetriesi pacholei zde přežívá časy globálního oteplování zatím relativně v poklidu.


Fotografie zde uvedené jsem pořídil předloni. Chtěl jsem vyfotit lokalitu ideálně s projíždějí šumavskou lokálkou a "jak jí menetriesák z povzdálí pěkně sleduje." Jednoho květnového víkendu jsem tedy nalíčil několik pastiček, po dvou dnech vybral a jednoho modela jsem se jal fotil.



Obr. 3. Podél rezervace Mrtvý luh vede železnice. V roce 2000 jsem našel jednoho samečka Carabus menetriesi, jak běhá přímo mezi pražci. Ideální biotop střevlíka je však otevřená plocha rašeliniště




Obr. 4: Carabus menetriesi vyhledává otevřené plochy s dostatkem rašeliníku



Obr. 5 a 6: Carabus menetriesi pacholei Sokolář 1911


Snímky sice neodpovídají mému uměleckému záměru (střevlík hledící vstříct blížícímu se železnému oři), ale moc času nebylo. Blížil se totiž i strašný lesů pán, kterému jsem se asi nelíbil (na celou scenérii je krásně vidět z nedaleké lesní silničky).

Takže jsem rychle vyfotil šumavský železniční kovboják, střevlíka a mazal jsem pryč.

Příští rok se chystám focení opakovat, protože toho střevlíka opravdu chci naaranžovat, jak se dívá vědoucím složeným okem na cestující v oknech linky Volary- Černý Kříž. Ty fotky pak dám na web, pochopitelně. A zatím tyto snímky berte jako závdavkem.


I tu historiku o sběrateli Kořenském, který již chytá broučky v entomologickém nebi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukyn Lukyn | E-mail | 12. listopadu 2008 v 1:18 | Reagovat

Supr článek. A výborný sloh.

2 Petr M. Petr M. | E-mail | 15. listopadu 2008 v 21:52 | Reagovat

Co k tomu článku dodat.Prostě paráda.Ten článek v Živě si taky pamatuji.

3 admin admin | 17. listopadu 2008 v 13:56 | Reagovat

Jo, jo Petře, díky. A stejně - to byly časy, kdy byla biblí broučkaře-začátečníka knížka Naši brouci z edice OKO, kdy okno do světa otevřely Nejkrásnější brouci tropů a "nejžhavější" aktuality vycházely v Živě, co? Kurňa, to bylo fajn!

4 coleopter274 coleopter274 | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 12:58 | Reagovat

Hezký.

5 cerďák cerďák | Web | 26. prosince 2008 v 10:45 | Reagovat

Supr...supr.

Taky bych se na lokalitu vypravil, ale dost mě ďesí ten "strašný lesů pán". Nepohybují se tam náhodou nějací ochranářští šílenci? Pokud vím, tak třeba v PR Divoká šárka choděj "muži v zeleném" a kontrolujou broučkaře. Jeden můj známý tam dělal průzkum s dr Strejčkem a taky ho tam lapili (naštěstí s povolením). Neděje se tento rituál i tam?

6 Holý Holý | E-mail | 1. května 2009 v 7:51 | Reagovat

Bezvadně napsaný článek, jak stylisticky, tak z hlediska žánru, a jako i ostatní články bez gramatických chyb (což je dnes celkem výjimka), včetně správné interpunkce. Děkuji a držím palce k dalším úspěšným výpravám a reportážím.

7 admin admin | 3. května 2009 v 22:29 | Reagovat

díky za slova chvály, taková si pochopitelně cením :-)

8 Milan Milan | E-mail | 21. září 2009 v 13:07 | Reagovat

Díky za vzpomínku. Pan Kořenský byl skvělý člověk a na jeho sbírku se zapomenout nedá. Mimochodem, kdysi mě k němu poslal Váš otec.

9 Admin Admin | 28. září 2009 v 20:55 | Reagovat

[8]: Aha - Milane, díky za zprávu. Svět je malej :-) Zdravím Honza

10 Radek Hejda Radek Hejda | E-mail | 14. prosince 2009 v 15:13 | Reagovat

Moc pekny clanek. Letos jsem na na teto lokalite delal oficialni monitoring, oznacili jsme peknych par stovek menetriesaku, celkove jsou jich tam tisice a tisice, lokalita je pekna, takze menetriesak by tam mel vydrzet i pro dalsi generace :-).

11 vojta vojta | E-mail | 23. prosince 2009 v 10:03 | Reagovat

ja jsem našel tohoto střevlíka v lese a pod kurou myslíte že  je to možné nebo to byl jiný druh ?

12 Radek Hejda Radek Hejda | E-mail | 23. prosince 2009 v 12:50 | Reagovat

Na 99% to on neni, jednak proto, ze nezije v lese, ale na otevrenych plochach raselinist a jednak proto, ze ve dreve zimuje minimalne. Ten Vas bude urcite Carabus granulatus, pro laika je tezke od sebe rozeznat, nejlepsi znak je delka tykadel (menetriesi kratka, granulatus dlouha).

13 Martin Konvička Martin Konvička | 7. listopadu 2012 v 3:18 | Reagovat

Parádně napsané, jak už psali jiní. Poznal jsem se v tom ... i když u mě to nebyli brouci, a ten pán guru už je taky dávno pryč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama